Cohousing může vznikat různými způsoby.

21.04.2011 21:42

Na obrázku je zobrazena pomyslná škála možného zapojení obyvatel do projektu. Na jedné se jedná zejména o iniciativu a práci potenciálních budoucích obyvatel, což je tradiční způsob budování cohousingu, na straně druhé se jedná zejména o práci developerů, kteří v cohousingu vidí nástroj, jak lépe oslovit klienty tím, že jim nabídnou promyšlené sousedské prostředí a sousedské vztahy jako přidanou hodnotu ke svým projektům. Mezitím existuje celá řada mezistupňů.

 

Zde jsou popsány dva základní, jednodušše řečeno protichůdné, způsoby:

 1.  1. Iniciativa "zdola", neboli iniciativa skupiny lidí, kteří chtějí v cohousingu bydlet a tak založí tzv. core group – jádro, na které nabalují další zájemce, složení skupiny se postupně mění, jak skupina konkrétněji definuje, jak bude projekt vypadat – lokalita, kde bude projekt stát, velikost skupiny, skupinová vize apod. Pro někoho je něco z toho neakceptovatelné, pro jiné to naopak začne být zajímavé. Když má skupina jasno o velikosti projektu – kolik  bytových jednotech, zda rodinné domy či bytový dům, v jaké lokalitě – může oslovit architekta, projektanta případně developera – profesionály, kteří  začnou projektu dávat  ve spolupráci se skupinou konkrétní podobu. A co je podstatné – developer či architekt je neustále v kontaktu se skupinou a projekt plánuje dle jejích potřeb. Neustálá nutnost vyjasňovat požadavky a potřeba, aby se skupina shodla, je velmi náročný proces, kterému velmi napomůže, pokud ho facilituje faclitátor – tedy specialista na práci se skupinou a nikoliv přizvaný architekt -  ten je specialista na stavby domů a práce se skupinou a plánování zároveň může být příliš náročný úkol. Velmi se tedy doporučuje facilitátora přizvat – může to být  někdo nezávislý z venku či člen skupiny zevnitř.

Výhody:

·         Během procesu vzniku projektu  se členové skupiny dobře poznají a seznámí, považují projekt za svůj a jsou tak motivovaní ho dále rozvíjet a investovat do něho.

·         Je jednoznačné, že je to jejich zodpovědnost, jak  bude vypadat a je na nich, aby si ho vytvořili tak, že s ním budou spokojeni.

·         Je velká pravděpodobnost jejich dalšího aktivního zapojení i  během bydlení.

·         Skupina je zvyklá řešit konflikty, má natrénované rozhodování.

·         Jednotlivci se poznali a vědí o sobě, co od druhého očekávat, lidi se znají.

·         Mají společné zážitky a zkušenosti, které je dále stmelují.

 Nevýhody:

·         Úspěšnost realizace je podle zkušeností ze zahraničí cca jen 25% - to je číslo, které se udává a říká, kolik skupin, které začali plánovat  cohousingový projekt ,ho nakonec opravdu zrealizovalo Mnoho skupin tedy do fáze realizace vůbec nedojde – členové skupiny investují čas a  energii, ale bydlení v cohousingu nakonec nevznikne.

·         Složení skupiny se mění – někdo dlouhou dobu investuje a pak dojse k rozhodnutí o směřování projektu, které je pro něj nepřijatelné a musí  tak skupinu opustit po té, co investoval spoustu svého úsilí a času.

·         Velká časová náročnost – v některých obdobích se lidé scházejí až 2 x týdně a celý proces trvá obvykle několik let.

2.   2. Iniciativa "shora", neboli iniciativa developera – developer sám navrhne a vybuduje bydlení  založené na principech cohousingu – projekt  urbanisticky navržený tak, aby podporoval sousedské vztahy (auta na okraji, chodníky, místa k setkávání, sdílený společný dům či prostor) a až  pak ho nabídne jednotlivcům, kteří začnou skupinu vytvářet až po nastěhování.

 Výhody:

·         Domy či byty opravdu stojí a lidé se mohou nastěhovat.

·         Je to pro projektanta a architekta jednoduší práce – nemusí se dohadovat se skupinou a jejich představách a projekt jim přizpůsobovat.

Nevýhody:

·         Vůbec není zaručeno, že ti, kdo se nastěhují, budou opravdu budovat blízké sousedské vztahy – lidé si nemusí „sednou“, mohou si být nesympatiční, mohou sdílet zcela rozdílné hodnoty , nemusí se potkávat ve svých potřebách a tak mezi mimi vztahy nevzniknou a budou se pouze zdravit.

·         Je větší riziko,  že obyvatelé takto vzniklého cohousingu nebudou motivovaní se o společné prostory starat, protože je nebudou považovat za svoje.

·         Mohou vzniknout podskupinky, které se vytvoří k sobě blízké vztahy, jiní naopak mohou bydlet bez snahy o kontakt s ostatními.

Může být problém členy zapojit do aktivit a činností, důležitých pro fungování sdílených prostor (úklid, péče o ně a apod.)

 

 

 


Tvorba www stránek zdarma Webnode